Ozena (fetid coryza) — chronické onemocnění nosní dutiny, charakterizované výraznou atrofií celé sliznice a kostěného skeletu nosních lastur, hustým lepkavým výtokem, který zasychá do krusty a vydává nepříjemný zápach. Ozena často začíná v dětství, postupuje v období aktivace pohlavních žláz a ustupuje s nástupem menopauzy.
Důležitým rozdílem mezi ozénou a běžnou atrofickou rýmou je fakt, že u ozény atrofie postihuje nejen sliznice, ale i kostní membrány, zejména boltce, a intenzivně vylučovaný sekret má ostrý nepříjemný zápach. Velmi rychle vysychá, tvoří se výrůstky, které ztěžují dýchání.
Metaplazie, tj. přeměna jednoho typu tkáně v jiný, vede v ozeně k přeměně ciliárního sloupcového epitelu na plochý epitel. U běžné atrofické rýmy se však vyskytuje extrémně zřídka a pouze na malých plochách.
Možné příčiny ozeny:
• Vrozené zvětšení šířky nosních průchodů, příliš široká obličejová lebka a nevyvinutí vedlejších nosních dutin.
• Proběhlé zánětlivé procesy v nosní dutině.
• Vliv mikroorganismů – u 80 % pacientů je v bakteriální kultuře detekována Klebsiella ozaenae.
• Dysfunkce trigeminálního nervu, pterygopalatinového ganglia a cervikálních sympatických ganglií.
• Hormonální vliv – ženy jsou častěji nemocné; V období hormonálních změn (menstruace, těhotenství, menopauza) se závažnost příznaků mění.
Příznaky ozeny
Otolaryngolog je vyzván, aby diagnostikoval ozenu podle 3 hlavních příznaků:
• atrofická rýma, při které je pozorováno ztenčení sliznice nosní dutiny;
• tvorba hustého žlutozeleného sekretu ve velkém množství s následným suchem v nose;
• mnoho krust špinavě šedé nebo žlutozelené barvy, které lemují vnitřní povrch.
První příznaky, připomínající běžnou rýmu, se mohou vyskytnout již u dětí ve věku základní školy:
• páchnoucí výtok z nosu;
Atrofie postupuje a nakonec vede k:
• dystrofické změny v chrupavčité a kostní tkáni nosu;
• zhoršení čichu a poté jeho úplná ztráta;
• patologické rozšíření nosních cest (někdy lze snadno vidět zadní stěnu nosohltanu);
• bolesti hlavy v temeni a na čele;
• sucho v krku, chrapot;
• problémy s dýcháním;
• zhoršení duševní výkonnosti;
Kvůli hypoosmii (sníženému čichu) mají pacienti s ozenou malý nebo žádný pocit nepříjemného zápachu, který pochází z krust. To omezuje sociální složku života člověka a vyvolává psychické problémy.
Ve věku 40 let začnou příznaky ustupovat: výtok z nosu zmizí; přestanou se tvořit krusty; vůně zmizí; Destrukce kostí a atrofie sliznice přetrvávají, ale neprogredují. Patologie se vyvine do chronické atrofické rýmy.
• rinoskopie (instrumentální vyšetření nosní dutiny pomocí speciálního zrcátka);
• faryngoskopie (metoda, která umožňuje vyšetřit hrdlo, aby se zjistil rozsah patologického procesu);
• bakteriologické vyšetření slizničního sekretu.
Léčba ozeny
Nedostatek přesných údajů o etiologii ozeny vedl pouze k symptomatické léčbě. V klinické praxi našly uplatnění jak medicinální, tak chirurgické metody.
Konzervativní léčba ozeny
Pro zlepšení stavu pacienta je předepsáno každodenní vyplachování nosu chloridem sodným a alkalickými roztoky, mělo by se to však provádět opatrně, pomocí speciální konve a při vyplachování nevdechovat vodu. Pomocí enzymových roztoků se krusty změkčí a odstraní. K boji proti Klebsiella pneumoniae ozaenae je předepsána antibakteriální terapie: obvykle se jedná o aminoglykosidová antibiotika.
Dobré výsledky dává fyzioterapie, zejména elektroforéza, ultrafialové ozařování a laserová terapie.
Chirurgická léčba ozeny
Existuje několik technik. Protože se ozena vyskytuje v širokých nosních průchodech, byly vyvinuty metody pro zmenšení šířky nosních průchodů. Patří mezi ně operace posunutí laterálních stěn nosu, implantace aloplastu (obvykle parafínu) pod sliznici stěn a septa nosu, implantace akrylových tyčinek nebo kuliček a transplantace homo- a autoštěpů.
Při léčbě ozeny našly uplatnění metody stimulace trofismu nosní sliznice. Jedním z nich je implantace Ivalonu do oblasti zadní nosní přepážky, kde se nachází autonomní nervový plexus, na který působí stimulačně.
Používají se metody léčby ozeny, které podporují dodatečnou hydrataci nosní sliznice. Metoda Almeida zahrnuje vytvoření drenážního otvoru v slzném vaku, kterým slzy proudí do středního nosního průchodu. Metoda léčby ozeny podle Witmaaka spočívá v sešití vývodu příušní žlázy do dutiny maxilárního sinu, odkud se její sekret dostává do středního nosního průchodu.
Komplikace ozeny
• ozenózní faryngitida (zánět sliznice hltanu) – projevuje se suchostí, nepohodlím, bolestí v krku;
• ozenózní laryngitida (zánět sliznice hrtanu) – projevuje se chrapotem a suchým kašlem;
• chronická purulentní sinusitida (zánětlivá onemocnění nosních dutin);
• zánětlivá onemocnění očí a jejich příloh;
• chronická gastritida (zánět žaludeční sliznice);
• poruchy trávení, nevolnost, zvracení, nadýmání, zácpa, páchnoucí stolice;
• katarální tracheobronchitida (zánět průdušnice a průdušek s uvolňováním hustého hlenu);
• bronchopneumonie (zánětlivá onemocnění průdušek a plic);
• neuralgie trojklaného nervu;
• depresivní stavy, stažení ze společnosti, apatie (stav lhostejnosti a apatie).
Při správné životosprávě pacienta a sledování jeho stavu je prognóza ozeny ve většině případů vcelku příznivá pro život, pracovní schopnost a komunikaci s ostatními.