5.1. Virové antigeny a protilátky mohou být detekovány u jedinců infikovaných patogenem hepatitidy B v různých kombinacích v závislosti na stadiu infekčního procesu. Nejdůkladněji byl prostudován diagnostický význam stanovení 3 antigenů HBV: povrchového (HBsAg), jádrového (HBcAg), E (HBeAg) a odpovídajících protilátek (anti-HBs, anti-HBc, anti-HBe), jakož i specifické virové DNA.
5.2. Prvním sérologickým markerem viru detekovaným v krevním séru je HBsAg. Tento antigen dosahuje detekovatelných koncentrací 6 týdnů po vstupu viru do lidského těla a nadále přetrvává v lidské krvi několik týdnů až několik měsíců.
Dlouhodobý (více než 6 měsíců po objevení se prvních klinických příznaků onemocnění) průkaz HBsAg v krevním séru svědčí pro vznik chronické infekce.
Povrchový antigen viru hepatitidy B je markerem akutní i chronické infekce.
5.3. Průkaz protilátek proti povrchovému antigenu viru – anti-HBs u pacientů s akutní hepatitidou B – v časném stádiu rekonvalescence (obvykle 2-6 týdnů poté, co přestane být HBsAg detekován) ukazuje, že se pacient zotavil a získal imunitu proti hepatitidě B. Anti-HB obvykle přetrvávají po dlouhou dobu, možná po celý život.
5.4. Detekce anti-HBs u jedinců očkovaných proti hepatitidě B v koncentraci 10 IU/l svědčí o úspěchu imunizace.
5.5. Jádrový antigen viru (HBcAg) se nachází pouze v jaterní tkáni, takže tento marker nemá praktický význam.
Protilátky proti tomuto antigenu (anti-HBc) mají velký diagnostický význam. Anti-HBc se začíná prokazovat v krvi po objevení prvních klinických příznaků onemocnění. Anti-HBc třída IgM je markerem časné infekce. Jejich stanovení je jedním ze spolehlivých sérologických kritérií pro akutní gastroenteritidu.
Protilátky třídy IgM jsou postupně nahrazovány protilátkami třídy IgG. Protilátky této třídy lze detekovat jak u pacientů s akutní hepatitidou B v různých stádiích infekčního procesu, tak u pacientů s chronickou hepatitidou B, stejně jako u jedinců, kteří hepatitidu B v minulosti prodělali a vyléčili. Výsledky detekce anti-HBc IgG v testovaném vzorku jsou interpretovány pouze s přihlédnutím k detekci dalších markerů infekce.
5.6. HBeAg je virově specifický protein a je samostatným antigenem viru. U akutních infekcí, které odezní, se HBeAg objeví v séru po virovém povrchovém proteinu a stane se nedetekovatelným, dokud HBsAg nezmizí. Při chronické infekci je HBeAg přítomen v krvi po dlouhou dobu, více než 6 měsíců. Detekce HBeAg v séru slouží jako nepřímý důkaz aktivní virové replikace.
5.7. Protilátky proti antigenu E se objevují po jeho vymizení a přetrvávají po mnoho let.
5.8. Nejcitlivějším indikátorem replikace viru je průkaz HBV DNA v krvi. Test na přítomnost HBV DNA v krevním séru má velký význam při vyšetřování kontaktů, aby byla infekce odhalena co nejdříve. V některých případech, jako je latentní HBV a infekce mutantními kmeny HBV, lze virus detekovat pouze detekcí virové DNA.
HBV DNA je detekována u všech forem infekce. Stanovení koncentrace HBV DNA v krvi (virová nálož) je důležitým parametrem při určování indikací léčby a sledování její účinnosti.
5.9. Klasickými markery aktivní infekce jsou HBsAg, HBeAg, anti-HBcIgM a virová DNA.
5.10. Nepříznivým znakem rozvoje chronické hepatitidy B je dlouhodobá antigenemie HBe a HBs. U pacientů s chronickými formami infekce je přítomnost těchto markerů, stejně jako virové DNA, indikací k antivirové terapii.
5.11. Průkaz pouze IgG protilátek proti hlavním antigenům HBV (anti-HBs, anti-HBe, anti-HBc) v různých kombinacích u zdravých jedinců s nezměněnými biochemickými krevními parametry svědčí o prodělané manifestní nebo častěji asymptomatické infekci.
5.12. K detekci antigenů a protilátek patogenu se používají testovací systémy založené na principech enzymové imunoanalýzy (ELISA) nebo chemiluminiscenční analýzy (CLA). K detekci virové DNA se používají testovací systémy založené na polymerázové řetězové reakci (PCR).
5.13. V systému epidemiologického dozoru má velký význam využití molekulárně biologických metod, které umožňují sledování cirkulujících genetických variant (genotypů, subtypů) HBV a predikci vývoje nepříznivých trendů epidemiologické situace.
5.14. Studium variabilních oblastí genomu viru metodou sekvenování (stanovení nukleotidové sekvence úseku virové DNA) umožňuje potvrdit nebo odmítnout přítomnost epidemiologické souvislosti mezi zdrojem HBV a pacienty při vyšetřování skupinových onemocnění, posttransfuzních hepatitid, případů nozokomiální infekce nebo profesionální infekce, jakož i skutečnosti intrafamiliární infekce HBV.