Klinická účinnost a bezpečnost Propanormu® byla studována u pacientů s arteriální hypertenzí (AH), ischemickou chorobou srdeční (ICHS) a chronickým srdečním selháním (CHF) se zachovanou systolickou funkcí levé komory, komplikovanou fibrilací síní (FS). Bylo provedeno srovnání účinnosti a bezpečnosti léku s Cordarone®. Bylo randomizováno 137 pacientů, do studie bylo zařazeno 110 pacientů (59 ve skupině Propanorm® a 51 ve skupině Cordarone®) a jejich pozorování pokračovalo po dobu 12 měsíců. Primární cílové parametry: mortalita ze všech příčin, kardiovaskulární mortalita, fatální a nefatální infarkt myokardu a cévní mozková příhoda. Sekundární cíle: opakované epizody FS, jejich trvání, srdeční frekvence během FS, počet hospitalizací spojených s FS nebo v důsledku dekompenzace onemocnění, změny systolických a diastolických funkcí LK během léčby, posouzení bezpečnosti použití u CHF se zachovanou systolickou funkcí LK s přihlédnutím k nežádoucím účinkům Propanorm® a Cordarone®. Výsledky studie ukazují, že léčba základního onemocnění pomáhá dosáhnout cílové hladiny krevního tlaku u 67,3 %, snížit třídu anginy pectoris u 70 % a CHF u 94,5 % pacientů, což vede ke snížení počtu hospitalizací spojených s dekompenzací srdce o 72,9 %. Účinnost Propanormu® u FS po 6 měsících léčby byla 67,4 %, po 12 měsících – 54,2 %, což není horší než při použití Cordarone® (62,7 %, resp. 52,9 %). U 33,9 % pacientů užívajících Propanorm® bylo zaznamenáno snížení závažnosti klinických projevů FS, jejich celkového trvání, srdeční frekvence při záchvatech a zvýšení počtu asymptomatických epizod FS o 30,9 %. Bylo zjištěno, že Propanorm® je bezpečnější u pacientů se srdečním onemocněním ve srovnání s Cordarone®, pokud jde o vedlejší a nežádoucí účinky (0 % oproti 31,6 %). Studie PROSTOR probíhá a tato publikace předkládá výsledky léčby pacientů, kteří dostávali terapii v rámci studie po dobu 12 měsíců.
Klíčová slova
O autorech
Reference
1. Ageev F. T., Danielyan M. O., Mareev V. Yu., et al Pacienti s chronickým srdečním selháním v ruské ambulantní praxi: charakteristika kontingentu, diagnostika a léčba (na základě materiálů studie EPOCH–O–CHF)// Heart failure 2004;5(1):4–7.
2. Belenkov Yu., Mareev V. Yu. M: “Media Medica”, 2000:266.
3. Žukovskij G.S., Konstantinov V.V., Varlamova T.A. a další Arteriální hypertenze: epidemiologická situace v Rusku a dalších zemích// RMJ 1997;5(9):551-558.
4. Kamkin A.G., Kiseleva I.S., Yarygin V.N. Iontové mechanismy mechanoelektrické zpětné vazby v srdečních buňkách//Advances in Physiological Sciences 2001;32(2):58-87.
5. Preobrazhensky D.V., Sidorenko B.A., et al. Fibrilace síní: farmakologická kardioverze// Consilium medicum 2003;5(5):283-289.
6. Fogoros R. Antiarytmická léčiva 1999:190.
7. Aksnes TA, Kjeldsen SE, Schmieder RE. Hypertenze a fibrilace síní s důrazem na prevenci// Blood Pressure 2009;18(3):94-98.
8. Fibrilace síní u srdečního selhání: epidemiologie, patofyziologie a zdůvodnění terapie// Am J Cardiol 2003;91(1):2-8.
9. Benjamin EJ, D. Agostino RB, Belanger AJ a kol. Velikost levé síně a riziko mrtvice a smrti. Framingham Heart Study// Circulation 1995;92:835-41.
10. Blaauw Y, Van Gelder IC, Crijns HJGM Léčba fibrilace síní// Am Heart J 2002;88:432-437.
11. Chung M., Shemanski L., Sherman D. a kol. Funkční stav ve strategiích kontroly frekvence versus rytmu pro fibrilaci síní. Výsledky následného sledování fibrilace síní Investice do řízení rytmu (AFFIRM) Podstudie funkčního stavu// J Am Coll Cardiol 2005; 46:1891-99.
12. Devereux RB, Wachtell K., Gerdts E. a kol. Prognostický význam změny hmoty levé komory během léčby hypertenze//JAMA 2004;292:2350-2356.
13. Furberg CD, Psaty BM, Manolio TA, et al. Prevalence fibrilace síní u starších subjektů (The Cardiovascular Health Study)// Am J Cardiol 1994;74:236-41.
14. Fuster V, Ryden LE, Cannom DS, a kol. Pokyny ACC/AHA/ESC 2006 pro léčbu pacientů s fibrilací síní: zpráva pracovní skupiny American College of Cardiology/American Heart Association o praktických pokynech a výboru Evropské kardiologické společnosti pro praktické pokyny (Writing Committee to Revise the 2001 Guidelines for the Management of Heart Fibrillth A Communities): Společnost// Circulation 2006;114(7): e257–354.
15. Gosselink ATM., Crijns HJGM., van Gelder IC. a kol. Nízká dávka amiodaronu pro udržení sinusového rytmu po kardioverzi fibrilace síní nebo flutteru// JAMA 1992;267(24):3289–93.
16. Healey JS, Connolly SJ. Fibrilace síní: hypertenze jako kauzativní agens, rizikový faktor komplikací a potenciální terapeutický cíl// Am J Cardiol 2003; 91(10A):9G-14G.
17. Loupež EK, Ruskin JN. Fibrilace síní a městnavé srdeční selhání: rizikové faktory, mechanismy a léčba// Prog Cardiovasc Dis 2006;48(4):256-69.
18. Hennersdorf MG, Strauer BE. Arteriální hypertenze a srdeční arytmie// J Hypertension 2001;19(2):167-177.
19. Hogg K, Swedberg K, McMurray J. Srdeční selhání se zachovanou systolickou funkcí levé komory. Epidemiologie, klinické charakteristiky a prognóza// J Am Coll Cardiol 2004;43(3):317-327.
20. Lepeshkin E., Surawicz B. Měření QT intervalu elektrokardiogramu// Circulation 1952;6:378-88.
21. Levy S. Klasifikační systém fibrilace síní// Curr Opin Cardiol 2000;15(1):54–7.
22. Levy S, Maarek M, Coumel P, et.al. Charakterizace různých podskupin fibrilace síní v praktické praxi ve Francii: The Alfa Study// Circulation 1999;99:3028-35.
23. Udržování sinusového rytmu u pacientů s fibrilací síní: podstudie AFFIRM prvního antiarytmika. AFFIRM First Antiarytmic Drug Substudy Investigators// J Am Coll Cardiol 2003;42(1):20-29.
24. Middlekauff HR, Stevenson WG, Stevenson LW. Prognostický význam fibrilace síní u pokročilého srdečního selhání: studie 390 pacientů// Circulation 1991;84:40-48.
25. Mooss Aryan N., Wurdeman Richard L. a kol. Amiodaron versus sotalol pro léčbu fibrilace síní po operaci otevřeného srdce: Snížení počtu pooperačních kardiovaskulárních arytmických příhod (REDUCE) Trial// Am Heart J 2004;148(4):641-648.
26. Onalan O, Crystal E, Daoulah A, Lau C, Crystal A, Lashevsky I Metaanalýza terapie hořčíkem pro akutní léčbu rychlé fibrilace síní// Am J Cardiol 2007;99(12):1726-32.
27. Owan TE, Hodge DO, Herges RM a kol. Trendy v prevalenci a výsledku srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí//N Engl J Med 2006;355(3):251-259.
28. Rau T., Heide R., Bergmann K., et al. Vliv genotypu CYP2D6 na metabolismus metoprololu přetrvává během dlouhodobé léčby// Br J Clin Pharmacol. 2004;94(10):1319-21.
29. Rogers, G.; Oosthuyse, T. Porovnání nepřímého odhadu středního arteriálního tlaku vypočítaného konvenční rovnicí a vypočítaného pro kompenzaci změny srdeční frekvence// Int J Sports Med. 2000;21(2):90-5.
30. Roy D, Talajic M, Nattel S, a kol. Kontrola rytmu versus kontrola frekvence pro fibrilaci síní a srdeční selhání// N Engl J Med 2008;358(25):2667-2677.
31. Roy D, Talajic M., Dorian P. a kol. Pro kanadský soud vyšetřovatelů fibrilace síní. Amiodaron k prevenci recidivy fibrilace síní// N Engl J Med 2000;342:913-920.
32. Swedberg K, Olsson LG, A. Charlesworth A et.al. Prognostický význam fibrilace síní u pacientů s chronickým srdečním selháním při dlouhodobé léčbě beta-blokátory: výsledky COMET// Eur Heart J 2005; 26(13):1303-8.
33. Tokushima T., Utsunomiya T., Yoshida K. a kol. Systolická funkce levé síně hodnocená ejekční silou levé síně u pacientů se syndromem nemocného sinu a paroxysmální fibrilací síní// Jpn Heart J 2000;41(6):723-731.
34. Van der Hooft CS, Heeringa J, et al. Fibrilace síní vyvolaná léky// J Am Coll Cardiol 2004;44(11):2117-24.
35. Van Veldhuisen DJ, Crijns H JGM, van den Berg MP. Srdeční selhání, fibrilace síní a beta-blokátory// Eur Heart J 2006; 27(2): 247-247.
36. Verdecchia P., Staessen J.A., Angeli F. a kol. Obvyklá versus přísná kontrola systolického krevního tlaku u nediabetických pacientů s hypertenzí (Cardio-Sis): otevřená randomizovaná studie// Lancet 2009;374(9689):525-33.
37. Kannel WB. Jedním z rizikových faktorů souvisejících s výskytem kardiovaskulárních onemocnění a úmrtím při použití děrovaných znovu zahřívaných dvouletých měření (In: Frumingham Heart Study). Publikace NIH 1987:87-2703.
38. Werner D., Wuttke H., Fromm MF, et al. Účinek amiodaronu na plazmatické hladiny metoprololu// Am J Cardiol 2004;94(10):1319-21.
39. Wyse DG, Waldo AL, DiMarco JP et al. Následné vyšetřování fibrilace síní u vyšetřovatelů řízení rytmu (AFFIRM). Srovnání kontroly frekvence a kontroly rytmu u pacientů s fibrilací síní// N Engl J Med 2002;347(23):1825-1833.
Cordarone má antiarytmické a antianginózní účinky.
Indikace
Angina pectoris, paroxysmální poruchy rytmu: supraventrikulární tachykardie, fibrilace síní, sinusová tachykardie, extrasystola (supraventrikulární a ventrikulární).
Kontraindikace
Hypersenzitivita, sinusová bradykardie, AV blokáda, onemocnění štítné žlázy, těhotenství.
Dávkování a podávání
v prvních 8-14 dnech 1 tableta. 2-3krát denně; poté – každá 1 tableta. za den – po každých 5 dnech příjmu by měla být přestávka po dobu 2 dnů). Pro děti: počáteční denní dávka 8-10 mg/kg po dobu 8-14 dnů, poté přejít na udržovací dávku.
Nežádoucí účinky
Nevolnost, zvracení, zácpa, bradykardie, euforie, třes, hypo- a hypertyreóza, flebitida, neuropatie, fotosenzitivita, bolest hlavy, únava, alergické reakce.
Zvláštní instrukce
Protože nežádoucí účinky amiodaronu jsou závislé na dávce, pacienti by měli být léčeni nejnižší účinnou dávkou, aby se minimalizoval jejich výskyt.
Pacienty je třeba upozornit, aby se během léčby vyhýbali přímému slunečnímu záření nebo přijali ochranná opatření (např. používání opalovacích krémů, nošení vhodného oblečení).
Monitorování léčby
Před zahájením užívání amiodaronu se doporučuje provést EKG a stanovit hladinu draslíku v krvi. Před zahájením léčby amiodaronem by měla být korigována hypokalémie. Během léčby je nutné pravidelně monitorovat EKG (každé 3 měsíce) a hladinu transamináz a dalších ukazatelů jaterních funkcí.
Kromě toho, protože amiodaron může způsobit hypotyreózu nebo hypertyreózu, zejména u pacientů s onemocněním štítné žlázy v anamnéze, mělo by být před užitím amiodaronu provedeno klinické a laboratorní (TSH) vyšetření na dysfunkci a onemocnění štítné žlázy. Během léčby amiodaronem a několik měsíců po jejím ukončení by měl být pacient pravidelně vyšetřován na klinické nebo laboratorní známky změn funkce štítné žlázy. Při podezření na dysfunkci štítné žlázy je nutné stanovit hladinu TSH v krevním séru.
Bez ohledu na přítomnost nebo nepřítomnost plicních příznaků během léčby amiodaronem se doporučuje provádět rentgenové vyšetření hrudníku a plicní funkční testy každých 6 měsíců.
U pacientů dlouhodobě léčených pro poruchy rytmu byly hlášeny případy zvýšeného výskytu fibrilace komor a/nebo zvýšeného prahu kardiostimulátoru nebo implantabilního defibrilátoru, což může snížit jejich účinnost. Správné fungování těchto zařízení by proto mělo být pravidelně kontrolováno před zahájením nebo během léčby amiodaronem.
Rozvoj dušnosti nebo suchého kašle, ať už izolovaný, nebo doprovázený zhoršením celkového stavu, by měl indikovat možnost plicní toxicity, jako je intersticiální pneumopatie, jejíž podezření vyžaduje rentgen hrudníku a testy funkce plic.
V důsledku prodloužení doby repolarizace srdečních komor způsobuje farmakologické působení Cordaronu určité změny na EKG: prodloužení QT intervalu, QTc (korigováno), výskyt U vln je možný je přípustný interval Q-Tc ne delší než 450 ms nebo ne více než 25 % počáteční hodnoty. Tyto změny nejsou projevem toxického účinku léku, ale vyžadují sledování za účelem úpravy dávky a posouzení možného proarytmického účinku Cordaronu.
Pokud se rozvine atrioventrikulární blokáda druhého a třetího stupně, sinoatriální blok nebo bifascikulární intraventrikulární blokáda, léčba by měla být přerušena. Pokud dojde k atrioventrikulární blokádě prvního stupně, je třeba zvýšit monitorování.
Přestože byla hlášena arytmie nebo zhoršení existujících poruch rytmu, proarytmický účinek amiodaronu je slabý, menší než u většiny antiarytmik a obvykle se vyskytuje v kombinaci s určitými léky nebo za přítomnosti nerovnováhy elektrolytů.
Pokud máte rozmazané vidění nebo sníženou zrakovou ostrost, je třeba provést oftalmologické vyšetření včetně vyšetření očního pozadí. Pokud se rozvine amiodaronem indukovaná neuropatie zrakového nervu nebo neuritida, lék by měl být vysazen kvůli riziku oslepnutí.
Jelikož Cordarone obsahuje jód, jeho použití může zkreslit výsledky radioizotopového vyšetření štítné žlázy, ale neovlivní spolehlivost stanovení obsahu T3, T4 a TSH v krevní plazmě.
Před operací by měl být anesteziolog informován, že pacient dostává Cordarone.
Dlouhodobá léčba Cordarone může zvýšit hemodynamická rizika spojená s lokální nebo celkovou anestezií. To se týká zejména jeho bradykardického a hypotenzního účinku, snížení srdečního výdeje a poruch vedení vzruchu.
Kromě toho byl u pacientů užívajících Cordarone ve vzácných případech bezprostředně po operaci pozorován syndrom akutní respirační tísně. Při umělé ventilaci vyžadují takoví pacienti pečlivé sledování.
Vliv na schopnost řídit auto a další mechanismy
Během léčby přípravkem Cordarone byste se měli zdržet řízení auta a zapojování se do potenciálně nebezpečných činností, které vyžadují zvýšenou koncentraci a rychlost psychomotorických reakcí.
Lékové interakce
- S léky, které mohou způsobit polymorfní komorovou tachykardii typu „pirueta“ (torsade de pointes) (při kombinaci s amiodaronem se zvyšuje riziko rozvoje potenciálně fatální komorové tachykardie typu „pirueta“):
– antiarytmika: třída IA (chinidin, hydrochinidin, disopyramid, prokainamid), třída III (dofetilid, ibutilid, bretylium tosylát), sotalol;
– jiné (neantiarytmické) léky, jako je bepridil; vinkamin; některá neuroleptika: fenothiaziny (chlorpromazin, cyamemazin, levomepromazin, thioridazin, trifluoperazin, flufenazin), benzamidy (amisulprid, sultoprid, sulprid, tiaprid, veraliprid), butyrofenony (droperidol, haloperidol) tricyklická antidepresiva; cisaprid; makrolidová antibiotika (erythromycin při intravenózním podání, spiramycin); azoly; činidla proti malárii (chinin, chlorochin, meflochin, halofantrin, lumefantrin); pentamidin pro parenterální podávání; diphemanil methyl sulfát; mizolastin; astemizol; terfenadin; fluorochinolony (zejména moxifloxacin).
Nedoporučované kombinace
— S beta-blokátory, s blokátory „pomalých“ kalciových kanálů, které zpomalují srdeční frekvenci (verapamil, diltiazem), protože existuje riziko rozvoje poruch automatismu (výrazná bradykardie) a vedení.
– S laxativy stimulujícími střevní peristaltiku, což může způsobit hypokalémii, která zvyšuje riziko rozvoje komorové tachykardie typu „pirueta“. Při kombinaci s amiodaronem by měla být použita laxativa z jiných skupin.
Kombinace vyžadující opatrnost při použití
— S léky, které mohou způsobit hypokalémii:
– diuretika, která způsobují hypokalémii (v monoterapii nebo v kombinaci);
– amfotericin B (IV);
– systémové glukokortikosteroidy;
– tetrakosaktid.
Zvýšené riziko rozvoje poruch komorového rytmu, zejména torsades de pointes (hypokalémie je predisponujícím faktorem). Je nezbytné monitorování hladin elektrolytů v krvi, v případě potřeby korekce hypokalemie a neustálé klinické a elektrokardiografické sledování pacienta. V případě rozvoje komorové tachykardie typu „pirueta“ by se neměla užívat antiarytmika (zahájit komorovou stimulaci, je možné nitrožilní podání hořečnatých solí).
— S prokainamidem (viz „Interakce. Kontraindikované kombinace“
Amiodaron může zvýšit plazmatickou koncentraci prokainamidu a jeho metabolitu N-acetylprokainamidu, což může zvýšit riziko rozvoje nežádoucích účinků prokainamidu.
— S nepřímými antikoagulancii
Amiodaron zvyšuje koncentrace warfarinu inhibicí cytochromu P450 2C9. Při kombinaci warfarinu s amiodaronem může dojít k zesílení účinků nepřímého antikoagulancia, což zvyšuje riziko krvácení. Protrombinový čas (INR) je třeba sledovat častěji a upravovat dávky antikoagulancií jak během léčby amiodaronem, tak po jejím vysazení.
— Se srdečními glykosidy (digitálními glykosidy)
Možnost výskytu poruch automatismu (výrazná bradykardie) a atrioventrikulárního vedení. Navíc při kombinaci digoxinu s amiodaronem může dojít ke zvýšení koncentrace digoxinu v krevní plazmě (v důsledku snížení jeho clearance). Při kombinaci digoxinu s amiodaronem je proto nutné stanovit koncentraci digoxinu v krvi a sledovat případné klinické a elektrokardiografické projevy digitalisové intoxikace. Může být nutné snížit dávku digoxinu.
– S esmololem
Poruchy kontraktility, automatismu a vedení (potlačení kompenzačních reakcí sympatiku). Je nutné klinické a EKG monitorování.
— s fenytoinem (a extrapolací s fosfenytoinem)
Amiodaron může zvýšit plazmatické koncentrace fenytoinu inhibicí cytochromu P450 2C9, a proto při kombinaci fenytoinu s amiodaronem může dojít k předávkování fenytoinem, což může vést ke vzniku neurologických příznaků; Nutná je klinická kontrola a při prvních příznacích předávkování snížení dávky fenytoinu a žádoucí je stanovení koncentrace fenytoinu v krevní plazmě.
– S flekainidem
Amiodaron zvyšuje plazmatické koncentrace flekainidu inhibicí cytochromu CYP 2D6. V tomto ohledu je nutná úprava dávky flekainidu.
— S léky metabolizovanými cytochromem P450 3A4
Když je amiodaron, inhibitor CYP 3A4, kombinován s těmito léky, jejich plazmatické koncentrace se mohou zvýšit, což může vést ke zvýšené toxicitě a/nebo zvýšeným farmakodynamickým účinkům a může vyžadovat snížení jejich dávek. Takové léky jsou uvedeny níže.
– Cyklosporin
Je možné zvýšení plazmatické hladiny cyklosporinu spojené se snížením metabolismu léčiva v játrech, což může zvýšit nefrotoxický účinek cyklosporinu. Během léčby amiodaronem a po vysazení léku je nutné stanovit koncentraci cyklosporinu v krvi, sledovat funkci ledvin a upravit dávkovací režim cyklosporinu.
– Fentanyl
Kombinace s amiodaronem může zvýšit farmakodynamické účinky fentanylu a zvýšit riziko rozvoje jeho toxických účinků.
— Další léky metabolizované CYP 3A4: lidokain (riziko rozvoje sinusové bradykardie a neurologických příznaků), takrolimus (riziko nefrotoxicity), sildenafil (riziko zvýšení jeho nežádoucích účinků), midazolam (riziko rozvoje psychomotorických účinků), triazolam, dihydroergotamin, ergotamin, simvastatin a další statiny metabolizované CYP 3A4 (zvýšené riziko svalové toxicity, rhabdomyolýzy, proto by dávka simvastatinu neměla překročit 20 mg denně, pokud je neúčinný, měli byste přejít na jiný statin, který není metabolizován CYP 3A4 ).
– S orlistatem
Riziko snížení plazmatických koncentrací amiodaronu a jeho aktivního metabolitu. Je nutné klinické a v případě potřeby EKG monitorování.
— S klonidinem, guanfacinem, inhibitory cholinesterázy (donepezil, galantamin, rivastigmin, takrin, ambenonium chlorid, pyridostigmin bromid, neostigmin bromid), pilokarpin
Riziko rozvoje nadměrné bradykardie (kumulativní účinky).
– S cimetidinem, grapefruitovou šťávou
Zpomalení metabolismu amiodaronu a zvýšení jeho plazmatických koncentrací, případně zvýšení farmakodynamických a vedlejších účinků amiodaronu.
— S léky k inhalační anestezii
U pacientů užívajících amiodaron při celkové anestezii byly hlášeny následující závažné komplikace: bradykardie (odolná vůči atropinu), arteriální hypotenze, poruchy vedení vzruchu, snížený srdeční výdej.
Velmi vzácné případy závažných respiračních komplikací (syndrom akutní respirační tísně dospělých), někdy fatálních, byly pozorovány bezprostředně po operaci a byly spojeny s vysokými koncentracemi kyslíku.
– S radioaktivním jódem
Amiodaron obsahuje jód, a proto může interferovat s vstřebáváním radioaktivního jódu, což může zkreslit výsledky radioizotopových studií štítné žlázy.
— S rifampicinem
Rifampicin je silný induktor CYP3A4 a při současném podávání s amiodaronem může snížit plazmatické koncentrace amiodaronu a desethylamiodaronu.
— S třezalkovými přípravky
Třezalka tečkovaná je silný induktor CYP3A4. V tomto ohledu je teoreticky možné snížit plazmatickou koncentraci amiodaronu a snížit jeho účinek (neexistují klinická data).
— S inhibitory HIV proteázy (včetně indinaviru)
Inhibitory HIV proteázy jsou inhibitory CYP3A4. Při současném použití s amiodaronem se může koncentrace amiodaronu v krvi zvýšit.
– s klopidogrelem,
Klopidogrel, neaktivní thienopyrimidinové léčivo, je metabolizován v játrech za vzniku aktivních metabolitů. Je možná interakce mezi klopidogrelem a amiodaronem, což může vést ke snížení účinnosti klopidogrelu.
– S dextromethorfanem
Dextromethorfan je substrátem CYP2D6 a CYP3A4. Amiodaron inhibuje CYP2D6 a teoreticky může zvýšit plazmatické koncentrace dextrometorfanu.
Nadměrná dávka
Při perorálním podání velmi vysokých dávek bylo hlášeno několik případů sinusové bradykardie, srdeční zástavy, ataků ventrikulární tachykardie, torsades de pointes a poškození jater. Je možné, že se atrioventrikulární vedení zpomalí a stávající srdeční selhání se zhorší.
Léčba by měla být symptomatická (výplach žaludku, podání aktivního uhlí (pokud byl lék užíván nedávno), v ostatních případech se provádí symptomatická terapie: v případě bradykardie – beta-adrenergní stimulanty nebo instalace kardiostimulátoru, v případě piruety- tachykardie typu – nitrožilní podání hořečnatých solí nebo srdeční stimulace Amiodaron ani jeho metabolity nejsou odstraněny hemodialýzou.
Neexistuje žádné specifické antidotum.
Podmínky skladování
Na místě chráněném před světlem, při teplotě do 15°C.